HOME     KURZY     SEMINÁŘE     TEXTY     GALERIE     VIDEO     O NÁS     


    

úrovně dovednosti v taiji Quan

aneb kudy dál když už dobře znáte kteroukoliv sestavu taiji

        
Jak (ne)oklamat sebe sama v TAIJI QUAN...

Přehled a názvy úrovní dovednosti v TAIJI QUAN...

Úrovně klidu a pohybu v TAIJI QUAN...

                 
 

Na výuku a postup v TAIJI QUAN lze nahlížet ze dvou aspektů: 

          

           

1. Aspekt kvantitativní - JANG (týkající se viditelné techniky a povrchu forem), kdy se učíme dalším novým technikám, pohybům, formám. Učíme se dalším sestavám. Např. u nás v TAIJI CENTRUM PLZEŇ mohou žáci postoupit po zvládnutí 24 forem za nějaký čas na sestavy 40 a dále 108 forem aj.

Viz OSNOVA VÝUKY zde...


2. Aspekt kvalitativní - JIN (týkající se cesty do hlubin principů TAIJI v rámci každého sebemenšího pohybu), čímž je myšlena naše skutečná dovednost, náš kung, kdy s každým dalším rokem praxe pronikáme hlouběji do podstaty samotného klidu a pohybu v TAIJI QUAN, začínáme postupně prakticky rozumět i pokročilým principům TAIJI. 

Viz úrovně dovednosti v TAIJI přehledně níže...    

          
                                        

Každá sestava Taiji Quan (např. Yang 24, 40, 108 … forem) má více úrovní provádění, z nichž každá rozšiřuje schopnosti a znalosti cvičence, jeho dovednost - kung. Kromě učení se novým pohybům a základní technice na 1. úrovni (kvantita pohybů), která u sestavy Yang 24 forem trvá průměrně 1 - 2 roky, se praktikant současně učí, během řady let svého výcviku v TAIJI CENTRUM PLZEŇ, zařazovat do svého cvičení s každou další úrovní stále hlubší principy Taiji Quan (kvalita a vnitřní síla pohybu). 

V TAIJI CENTRUM PLZEŇ cvičíme každou sestavu Taiji na 5 technických úrovních

jejichž osvojení je závislé pouze na času a energii, kterou našemu cvičení věnujeme. Pro realizaci jednotlivých úrovní není rozhodující, zda umíme zacvičit jednu nebo deset sestav Taiji.

Zásadní je totiž dodržování základních a pokročilých principů Taiji, které po čase umožňují realizaci přímé zkušenosti jednotlivých úrovní. 

         

Prvních 5 úrovní (úrovně 1 - 5 níže)

Je o biomechanice, hrubé a poté velice jemné, brilantní technice a způsobech, jakými může naše tělesná struktura, podpořená energií čchi, fungovat. Dosažení prvních 3 úrovní není v zásadě nijak těžké a zabere několik let pravidelného tréninku při dodržování základních principů Taiji. Dosažení úrovní 4 a 5 může trvat 8 -10 i více let pravidelného poctivého tréninku za předpokladu, že následujeme správné instrukce, správnou metodiku a máme dobré, komplexní pochopení celé problematiky. A to oněch cca 8 - 10 a více let trvá, než začneme vůbec ŤIN (úroveň 5) nějak prvotně registrovat, vnímat, cítit v těle. Tuto úroveň pak rozvíjíme po zbytek života. 

Pokud tyto správné instrukce, metodiku a pochopení k dalšímu postupu do těchto úrovní nemáme zpracované, pak cvičenec za celý svůj život s Taiji nepostoupí nikdy za 3. úroveň. I ta však přináší již značný prospěch sama o sobě. 

Zde ale cesta nekončí, naopak teprve začíná! Pokud se pustíme dále do hlubin, prospěch Taiji bude s každou další úrovní mocninou dobrých účinků úrovně předchozí!

      
        
 

Na první pohled se může zdát, že vyšší úrovně 4, 5 a dále jsou běžnému cvičenci mistry Taiji nějak zatajovány. Existují školy, i zde v ČR, kde jsou instrukce k těmto hlubším úrovním pro širokou Taiji obec veřejně zatajovány či nezveřejňovány - často i záměrně, z důvodů byznysu. 

Podle mě zde ale nikdo nic utajit nakonec stejně nemůže, jedná se o univerzální informace a principy, které se samy odhalují, pokud jsme bystří a rozumíme biomechanice pohybu a máme dostatek času a vůle k opravdu poctivému studiu a prověření těchto hlubších Taiji témat. 

Problém je totiž jinde - i když žáci dostanou naservírované instrukce a metodiky jak se říká "přímo pod nos", nedokáží jich využít, pokud na ně nejsou uzrálí svými předchozími zkušenostmi. Nic se nedá uspíšit...

 
     

      
     
  Je věcí každého, na kterou úroveň chce v TAIJI postoupit, ale musí počítat s tím, že:

kung (dovednost) = energie + čas věnované Taiji 

a to nejen praktickému cvičení, ale rovnocenně i studium teorie, díla klasiků Taiji atd.

 
     

   

Druhých 5 úrovní (úrovně 6 - 10)  

Je již čistě o práci s myslí, silou záměru a vědomím. Do těchto úrovní patří i schopnost správného načasování a výběru nejideálnější bojové aplikace. Do klasifikace těchto úrovní 6 - 10 se zde nebudeme pouštět, je to kapitola sama pro sebe. Budeme níže orientačně hovořit o první pětici úrovní, která se týká kultivace fungování tělesné biomechaniky v klidu a pohybu.

     


                             
        
  Detailní instrukce, metodiku, principy a průpravné cviky k dovednostem všech úrovní níže probíráme na našich kurzech a zvláště pak na seminářích, kde je dostatek času k jejich podrobnému předání.   
        
 
 
        
  Jednotlivé úrovně cvičení (libovolné) sestavy v TAIJI CENTRUM PLZEŇ:  
                    
 

1. Základní provedení sestavy

2. Uvolnění

3. Pohyb z centra

4. Dvojité uvolnění

5. Relaxovaná síla ŤIN

6. - 10. více zde...

 
           

                


                                       

Jak (ne)oklamat sebe sama v TAIJI QUAN

Je nutno zdůraznit, že v ideálním případě by měl náš kvantitativní postup odpovídat kvalitativnímu, tzn. u začátečníka, který teprve studuje sestavu Yang 24 forem několik měsíců předpokládáme, že cvičí na 1. kvalitativní úrovni, tzn. učí se 1. Základnímu provedení sestavy. Pokud již sestavu 24 forem cvičí třeba 2 roky a začíná se učit sestavu Yang 40 forem, dá se předpokládat, že by měl mít již základní principy TAIJI zažité a "odcvičené" na základní sestavě Yang 24 forem. Měl by se tedy v tu dobu v ideálním případě pohybovat na 3. kvalitativním stupni, tedy 3. Pohyb z centra. U pokročilých cvičenců, kteří studují sestavu Yang 108 forem pak pronikáme do hlubších úrovní 4. a 5. 

V praxi to však může vypadat jinak - zatímco jeden žák umí zacvičit 24, 40 a dokonce i 108 forem, může se pohybovat stále na 1.- 2. stupni (!!!), kdy cvičí sice uvolněně, ale pouze gymnasticky bez hlubšího zažití energie čchi a principů TAIJI... A možná ještě zápasí s některými formami 24ky, resp. by potřeboval opravit možná i celou sestavu, protože se nevědomky dopouští mnohých technických chyb v základních formách. 

To není ideální stav. Obvykle vzniká tato kvalitativní stagnace ignorováním základních dovedností a instrukcí ke cvičení a žák "si cvičí to své, stále po svém, nevidíc, neslyšíc..." Můžete ho opravovat sebe více, sdělovat hluboké, cenné, takřka TOP - SECRET instrukce, ale nedocení to, pustí to druhým uchem ven, protože ještě nemá odpovídající zkušenosti, díky kterým by mohl tyto hlubší instrukce nějak prakticky uchopit a upotřebit.

Na druhou stranu máme žáky, kteří cvičí a dále opakovaně studují pouze sestavu 24 forem již více let a to velmi poctivě, pravidelně, drží se základních instrukci a kupodivu při pohledu na ně je více než zřetelné, že mají perfektně zvládnutou i 3. úroveň Pohyb z centra a jsou více než připraveni cvičit na dalších úrovních!!! U nich stačí jen naznačit další instrukce kudy dál na 4. a 5. úroveň a pro tyto žáky jsou nové instrukce skutečně cenné jako voda na vyprahlé poušti. To je ideální stav. Je třeba zdůraznit, že všech 5 kvalitativních úrovní lze praktikovat se znalostí pouhé jediné sestavy TAIJI, např. pouze 24 forem! Bavíme se zde totiž o PRINCIPECH TAIJI. 

          

Před pár lety se mě jeden horlivý či snad skeptický (dodnes nevím) žák, který již cvičil asi 3 měsíce v kurzu začátečníků, dotazoval, co bude dál, až natrénuje sestavu 24 forem. S tím, že je prý schopen přes noc podle videa celou sestavu pohybově nacvičit. "Co ale bude dál?...", ptal se. Řekl jsem mu o nutnosti letitého dodržování základních principů TAIJI, s tím, že pohybově možná přes noc sestavu "jakoby" nacvičí, pokud má dobrou pohybovou paměť, ale rozhodně nezíská přes noc praktickou dovednost a zkušenosti cvičení v souladu s principy TAIJI. Podle výrazu tváře, po mé odpovědi, vůbec nic nepochopil. Za nějaký čas jsme ho již na kurzu neviděli... Oklamal sebe samého...

   


    

Úrovně klidu a pohybu v TAIJI QUAN

Cvičení sestavy na základních stupních představuje jemný strečink k rozhýbání celého těla. S prohlubující se zkušeností se stává cvičení preciznější, forma (sestava, pohyby) se vylaďuje často až na milimetrovou přesnost, přičemž důležitý je každý detail (2. úroveň). Správné proudění vnitřní energie čchi totiž musí být podpořeno přesnými pozicemi při cvičení (1. úroveň).

Sestava Taiji Quan, ihned po jejím základním nacvičení a zapamatování (1. úroveň), slouží k pochopení a procvičení jednotlivých principů, na vyšší úrovni vede k otevření a pročištění meridiánů a tím stále lepšímu proudění a nárůstu vnitřní energie čchi, které při cvičení vytváříme podmínky pro její proudění (správnou činností fyzické struktury, mysli, dechu, dodržováním principů umění atd.).

Taiji Quan (a další druhy Qi-gongu) praktikované na vyšších úrovních, jsme-li zasvěceni do procesu tzv. vnitřní alchymie (přeměna tělesného ťingu v čchi a následně čchi v šen = analogie „led – voda – pára“), umožňuje neotřesitelný VHLED do podstaty stvoření, vesmíru, života, duchovní sebeprobuzení a sebepoznání, návrat k Počátku, tedy k tomu, co ZDE BYLO a JE před Taiji (Tchaj-ťi) jako principem, tedy před dualitou, kterou naše vědomí nepřetržitě vytváří.

Na každé úrovni Taiji Quan trénujeme a získáváme specifickou kondici těla, energie a mysli, které fungují stále lépe a efektivněji, jakožto nástroje NESMRTELNÉHO VĚDOMÍ, kterým JSME. Na prvních úrovních se zabýváme mnoha jednotlivostmi, které dostáváme postupně pod vědomou kontrolu mysli. Nemusíme mít obavy, že bychom jaksi nestíhali desítky instrukcí, jemnějších principů, aplikovat, ale i zpětnou vazbou kontrolovat naráz. S praktikováním každé další, hlubší, úrovně totiž dochází – pokud cvičíme správně - k rozšíření (PROBOUZENÍ) našeho vědomí, které je všeobsahující.

Tak, jak postupujeme úrovněmi do hloubky, naše vnější provedení sestavy Taiji se stále více a více zpomaluje. Hlavním důvodem tohoto zpomalení vnějšího pohybu je vnitřní práce našeho vědomí, které se ve svém rozšířeném stavu věnuje aplikaci hlubších principů Taiji. Praktikant vnímá zřetelný posun od kvantity na 1. úrovni směrem k radikálně se prohlubující kvalitě cvičení s každou další trénovanou úrovní. S tím souvisí i posun od rychlosti k pomalosti, od pomalosti k ještě větší pomalosti, od pohybu směrem ke klidu. Ke klidu který není mrtvým, pasivním a ochablým stavem, ale naprosto živým, jasným, vitálním a spokojeným klidem, který je svrchovatě naplněn vnitřní energií a vědomím. Je ostrovem vycentrování, které v jádru potřebuje každý člověk uprostřed konzumní společnosti, která preferuje výkon, rychlost či spěch.

Pravdou je, že pokud Taijista ani po letech výcviku neumí cvičit i extrémně pomalu aniž by současně narušil principy pohybu, zřejmě mu chybí klíčové instrukce kudy dál, instrukce k metodice výuky a dalšího postupu. Právě schopnost velmi pomalého pohybu se zaměřením na sebemenší detail, často navenek okem diváka neviditelný, je projevem dokonalé integrity těla a vědomí.

Vnější provedení libovolné sestavy Taiji se od úrovně 2 až 3 prakticky navenek nijak neliší od dalších hlubších úrovní, snad jen možná zmíněnou pomalostí. Dalo by se dokonce říci, že pro oko nezávislého pozorovatele může být pohled na pokročilého cvičícího Taijistu, s každou další hlubší úrovní stále zdánlivě „nudnější“.

Žádné výskoky, rychlé akce, akrobacie… ale naopak monotónní, pomalý a naprosto vědomý pohyb, cesta do nitra, vnitřní práce a dovednost (Nej-kung), meditativně – transovní stav vědomí, prožitek integrity těla a vědomí. Naopak „zevnitř“ je pro praktikujícího cvičení s každou další úrovní stále více zajímavější, přitažlivější, efektivnější a blahodárnější.  

Tím však nechci říci, že nelze cvičit na hlubších úrovních i rychle. To vůbec ne, opak je pravdou. Pomalost je při výcviku preferována proto, že tím získáváme čas na to, abychom při sebemenším pohybu stihli myslí vést pohyb, kontrolovat všechny principy naráz a současně zpětnou vazbou provádět velice jemné korekce struktury.

Na každou následující úroveň se dostáváme zapojováním a používáním dalších, hlubších a jemnějších principů Taiji, kterým bychom se měli snažit porozumět, např. teoretickým studiem dědictví Taiji klasiků (teorie = jin) a následně je zapojit do svého praktického tréninku (praxe = jang).

Abychom postoupili na vyšší úrovně praktického porozumění Taiji Quan, sestavy, pohybu a jeho kultivace, je nutné trénovat nejen sólovou sestavu – tzv. formu, ale i další pilíře Taiji Quan: vnitřní energii (Qi-gong), sebeobranné aplikace forem a Tuishou, které rozvíjejí vnitřní energii čchi, zakořenění, vnímavost, citlivost, instinkt, schopnost načasování a následování oponenta, jakož konečně i vnitřní sílu ŤIN (Jing, Ťing).

Velký omyl by byl, myslet si, že aplikace a Tuishou, které se trénují ve dvojici, jsou oddělené a nezávislé aspekty umění Taiji. 

Mnozí cvičenci říkají, že aplikace a Tuishou stejně nikdy nechtějí cvičit, s tím, že jim stačí pouze sestava, ve které se chtějí zdokonalovat. Jenže právě tento postoj je sebeklamný: bez porozumění a praktikování aplikací a Tuishou se nelze dostat na hlubší úrovně dovednosti samotné sólové sestavy. Nejsme pak schopni mj. naplno pracovat s čchi, protože bez Tuishou a aplikací neumíme pracovat s Yi, se záměrem. Mistři říkají, že znalost formy, sestavy Taiji, je pouze 7% celého komplexního umění Taiji Quan. Nyní můžeme pochopit proč mají pravdu…  

          


                  

1. ZÁKLADNÍ PROVEDENÍ SESTAVY

Na první úrovni výcviku se zaměřujeme výhradně na vnější - technické zvládnutí formy (sestavy) a zapamatování sledu jednotlivých pohybů

Snažíme se cvičit technicky přesně, pomalu a uvolněně. Na této úrovni ještě zdaleka není naše cvičení vnitřní dovedností, je zatím spíše „jemnou gymnastikou“, při které se snažíme dostat tělo pod kontrolu. 

Základní 1. úroveň trvá obvykle 1 - 2 roky, než se naučíme pohyby v sestavě 24 forem, tedy cvičební materiál, na kterém můžeme spoustu dalších let procvičovat principy Taiji a získávat současně ze cvičení jeho přínos.   

 


          

2. UVOLNĚNÍ

Na tomto stupni by již mělo umět naše tělo cvičit sestavu Taiji naprosto automaticky, aniž bychom museli sebeméně přemýšlet nad technikou, tedy nad tím, co má naše tělo přesně dělat.

Teprve, když cvičíme technicky přesně a pomalu, zcela samo se dostavuje po jisté době cvičení tělesné i psychické uvolnění, které je předpokladem pro správné proudění vnitřní energie čchi. 

Abychom se mohli skutečně hluboce uvolnit, zjišťujeme, že potřebujeme zkorigovat a přeuspořádat, nyní na mnohem jemnější rovině, držení našeho těla, poopravit nebo vyladit naše pozice A POHYBY až na milimetrovou přesnost, naučit se mnohým technickým detailům, kterým by bylo těžké se učit na předchozí 1. úrovni z důvodu přehlcení informacemi a podrobnostmi.

Teprve, když jsme si zcela jisti správným provedením všech pohybů (1. úroveň), můžeme se v pohybu fyzicky i mentálně uvolnit, což je předpoklad pro volné proudění energie čchi, která by měla být na tomto stupni již vnímána, alespoň občasně. 

      


   

3. POHYB Z CENTRA               

Cílem této úrovně je dosáhnout reálného biomechanického a energetického spojení centra (tělesného jádra – spodního tan-tchienu) s periferií (rukama, resp. s konečky prstů a s povrchem celého těla). Toto spojení obousměrně (zpětná vazba) podporuje rozprouděná čchi. 

Bez jasného, reálného, vnímání čchi ve spodním tan-tchienu na tomto 3. stupni nelze opravdově a nanejvýš koordinovaně spojit centrum těla s periferií v libovolné pozici sestavy. 

Z jediného důvodu: pokud nelokalizujeme (pocitově) přesně na milimetry oblast (otáčení) našeho spodního tan-tchienu, nenalezneme přesný střed (osu) otáčení pasu a práce našeho pasu bude jen nepřesná, nacvičená napodobenina čehosi. K tomu, abychom definovali přesnou pozici spodního tan-tchienu, potřebujeme vnímat tok čchi.  

Pohybem z centra je myšlen i pohyb čchi (vinutí se, chvění se) v dolním tan-tchienu, stejně jako pohyb břišního dechu

Ten je v kontaktu s tímto centrem (resp. z něj vychází) a samovolně se při určité hladině čchi stává tzv. obráceným dechem (při nádechu se podbřišek a pánevní dno samovolně vtahují dovnitř směrem k tan-tchienu a naopak), který napomáhá ještě efektivnější výrobě čchi v našem podbřišku. 

Pokud skutečně umíme vést pohyb rukou (periferii) svým spodním tan-tchienem, pasem (a jeho čchi), automaticky správně dýcháme, protože dech a pohyb jsou podpořeny čchi z našeho spodního tan-tchienu - dech nejde nikdy proti čchi. Dech je totiž také pohyb! 

Vybudované spojitosti centra a periferie se též říká dovednost "Navíjení hedvábného vlákna".  

   


                

4. DVOJITÉ UVOLNĚNÍ

Na 4. úrovni Dvojitého uvolnění, někdy též označované jako ponořování, klesání nebo SINKING, studenti dostávají podrobné instrukce a průpravné metody, jak správně využít gravitaci pro perfektní práci tělesné struktury, ale i pro hluboké psychofyzické uvolnění, klesnutí a akumulaci čchi. 

S gravitací zemskou bychom nikdy neměli bojovat a tak se učíme ji s nejmenším odporem, bez zablokování, nechat tělem projít až do země. Váha těla je maximálně spuštěna do chodidel a vytváříme své pevné zakořenění. Zakořenění a spuštění váhy do chodidel nelze dosáhnout bez důsledné aplikace principu ZAVĚŠENÍ. 

S výjimkou hlavy, všechny ostatní hlavní klouby musí poklesnout - uvolnit se. 

Klesnutí dodá stabilitu spodní části těla a stabilní spodní část těla zvyšuje svobodu pohybu horní části. Klesnutí zároveň zabrání stoupání čchi do horní části těla a nestabilitě pozice. 

Když je poklesnutí správně provedeno, vytváří stav těžkosti. Tento stav není tvrdý nebo strnulý, je charakterizován vnější měkkostí a vnitřní silou. V tchuej-šou (přetlačování rukama) pak toto představuje významný prvek zakořenění.

Ponořování - klesání, o které na této úrovni jde, je již z velké části proces, závislý na silném záměru Yi, který díky správným instrukcím a předané metodice nasměruje čchi dolů, ve směru gravitace, což způsobí ještě hlubší uvolnění tělesné struktury než na stupních předchozích. 

Doslova jakoby se člověk uvolnil (zavěsil) do své čchi, jakoby sama čchi podpírala a udržovala tělo v pozici. V důsledku klesnutí je čchi velice silná a prostoupí kosti. Toto prostoupení čchi každou buňkou těla a až do morku kostí je velice blahodárné ba přímo euforizující. 

Dvojité uvolnění tedy znamená, že kromě prvotního uvolnění svalů na 2. úrovni je třeba nyní druhotně uvolnit i klouby a nechat strukturu poklesnout.

Pro zajímavost Fang Sung, tj. uvolnění, v čínském znaku (ideogramu) znamená spuštěné rozvolněné vlasy, které nejsou vytaženy nahoru do copu. Spuštěné rozvolněné vlasy připomínají gravitační siločáry, které klesají k zemi a obtékají tělo a současně procházejí vnitřkem tělesné struktury. 

Ideogram dlouhých rozpuštěných vlasů je právě o vědomém spouštění proudu gravitace z koruny (vrcholku hlavy). Jde o vědomí "tajícího" pocitu z koruny hlavy směrem k zemi. 

Často se též používá pocit teplého proudu vody, který obtéká tělo, jako když jsme hlavou těsně pod sprchou. GRAVITACE je tímto vždy přítomným proudem energie, který nám pomáhá v hlubokém uvolnění, zakořenění i klesnutí čchi. 

    


   

5. RELAXOVANÁ SÍLA ŤIN (ťing, jing)

Integrita a plné vědomí těla. Každá buňka se koupe v energii a vědomí. Tělo jedná naprosto vědomě, zcela bezchybně, je hravě ovládáno vědomím. 

V reakci na dokonalé spuštění váhy a energie čchi ve směru gravitace (4. úroveň) se automaticky objevuje vnitřní síla ŤIN (čti ťin, ťing). ŤIN je možno trénovat i sparingově např. v Tchuej-šou, ale pokud tuto sílu ŤIN trénujeme v sólové sestavě, pak je tato vzniklá síla ŤIN přeuspořádáním struktury jako reakce na gravitaci, resp. spuštění váhy a čchi dolů. 

Aby mohl ŤIN z chodidel vystoupat tělem nahoru, musí jít nejprve vědomě gravitace (a s ní čchi a tělesná tíže) dolů. 

V širším slova smyslu a v přírodě se dá princip ŤIN přirovnat k síle struktury, která dává stromům růst ve směru proti gravitaci. Je to v přírodě síla, která dává všemu živému růst a všemu dává sílu a lehkost struktury která vyrovnává tíži struktury, způsobenou gravitací. 

ŤIN je závislá na dobré opoře a komunikaci sousedních struktur, kterou řetězově poskytuje v těle vždy nižší tělesná vrstva následující vyšší vrstvě. ŤIN je pak důsledkem přeuspořádání všech tělesných vrstev ve velmi krátkém okamžiku, aby zakořenění mohlo být zachováno. Protože jinak každý následující pohyb, do jisté míry (změnou učiněnou v rámci formy,) naruší zakořenění, pokud není současně prováděno toto kontinuální přeuspořádání struktur - tělesných vrstev k získání nové pevné opory odspoda.

V smyslu Taiji je ŤIN kultivovanou odpovědí těla na gravitaci nebo působení jiné vnější síly (prakticky jde o vyvážení gravitace nebo této jiné vnější síly). Rovněž je biomechanickou reakcí těla na pokles čchi a klesnutí struktury do kořenů. 

Pokud máme správné instrukce jak v sestavě Taiji trénovat vnitřní sílu ŤIN, sklízíme maximální prospěch účinků Taiji. Protože ŤIN je biomechanickou vlnou, která je umožněna svalovým zřetězením a která probíhá všemi klouby v těle až k místu vydání této síly (tzv. RELEASE nebo též DISCHARGE), jde o nejšetrnější mobilizaci kloubů v těle (biomechanickou, energetickou i mentální, způsobenou záměrem Yi). 

ŤIN je tedy biomechanická vlna v tzv. uzavřeném kinetickém řetězci. Je to biomechanická síla hledající a umožňující mj. ideální nastavení pozice všech kloubů, kterými ve vlně prochází. 

ŤIN by neměl být zadržován v těle. To je možné jen při uvolnění všech kloubů (4. úroveň). Pokud je někde kloubní blokáda nebo nedodržení principů např. rovných zad, kdy křížová kost nemíří k zemi ale dozadu a prohýbám se v postoji v bedrech, lidově vystrkuji v pozici zadek, pak tím tvořím překážku pro přenos vlny a ŤIN bude v tomto kloubu, resp. slabém článku kinetického řetězce zpomalen, oslaben, resp. až zadržen! 

Tím bude vlna ŤIN neustále narážet na zablokovaný kloub nebo ztuhlou tělesnou oblast a pokud to trvá dlouhodobě a nejsme správně strukturálně a kloubně nastaveni, vlna ŤIN může i škodit, pokud je silná. Je to jako když je skalnatý břeh omílán neustále vlnami z oceánu. Za nějaký čas se i skála poddá, tzn. vlna by narušovala kloub.

Proto základní principy držení těla v klidu a pohybu jsou předpokladem pro tuto vrcholnou biomechanickou práci.

Podle monády co jde dolů musí nahoru a naopak. Vše je o cyklech – tj. otáčkách monády, tedy spirále. Aby vyrostl nahoru strom, musí nejdřív jít semeno stromu do země dolů. Aby mohlo semeno do země, musel v minulém cyklu jiný, mateřský strom produkovat semeno jako plod a musel vyrůst nahoru atd. Jestli bylo dřív vejce nebo slepice…

Stejné je to s tělem: aby biomechanický ŤIN a jinová čchi mohli vystoupat nahoru, musí jít nejprve gravitace, tíže (a jangová čchi) vědomě dolů. Aby mohla gravitace tělem dolů, musí se nejdříve tělo (v minulém cyklu otáčky monády) vzpřímit na nohy směrem nahoru. Aby se mohlo tělo vzpřímit, potřebuje napřed jít dolů, tj. plazit se po zemi, narodit se… atd.

Tedy pokud na 4. úrovni (subjektivně) zvýším tíži těla subjektivním zvýšeným vnímání gravitace, pak jako reakce, sama začne stoupat síla od země nahoru, tj. jinová čchi jde vzhůru a podporuje biomechanické přerovnání struktury a to je ŤIN. 

Je to stejné jako ve fyzice s tzv. "kapilárními jevy" - nezamysleli jste se nad tím, proč kapalina (čchi) stoupá kostkou cukru nebo molitanovou houbou proti gravitaci, když se smočila pouze základna kostky cukru či molitanu a ne kompletně vše? Stejné je to se stoupající jinovou čchi. Stejně jako u kostky cukru nebo molitanu - i v těle záleží na správné struktuře, kterou postupně kultivujeme.

Přesto - vzhůru stoupající jinová čchi a stoupající ŤIN jsou dva odlišné pojmy, které je třeba studovat každý zvlášť. Stoupající jinová čchi totiž podporuje biomechanický ŤIN, stoupající tělem ve stejném směru nahoru. Ale rozhodně tato jinová čchi není sama tímto ŤIN!

Na 5. úrovni struktura dělá biomechanicky sama zpětnou vlnu, jako reakci na zvýšení tíže, gravitace a vytváří ŤIN jdoucí nahoru. Zvýšením (vnímání) gravitace dochází k přerovnání struktury odspodu, jako když člověk „začíná kamenět“ odspodu, tj. od kořenů, až je zcela zakořeněný v pozici (Zazen, Wuji, Zhan Zhuang, libovolná Taiji pozice atd.). Jako bronzová či kamenná socha v libovolné póze.

Každá část těla tak má (získává) dokonalé spojení se zemí (musí dostat oporu od země).

Naši pokročilí studenti dostávají pro tuto úroveň instrukce a praktickou metodiku, jak vytvářet v sestavě ŤIN. Každá část těla, ne jen chodidla, musí získat (díky vzestupné vlně) spojení se zemí. Toto získávání opory - spojení přímo vytváří ŤIN. 

ŤIN může být uvolněn (RELEASE, DISCHARGE) kdekoliv v sestavě - ne pouze na konci forem, jak se někdo může mylně domnívat.  Se správnými instrukcemi k tréninku můžeme vnitřní sílu ŤIN procvičovat kontinuálně v každém místě - okamžiku sestavy od jejího začátku až do jejího konce. 

Přesto není ŤIN žádná mysteriózní síla. Jde o čistě biomechanickou vlnu, která je podpořena čchi a kterou lze zřetelně vytvářet po mnoha letech správného a přesného cvičení při striktním dodržování základních principů. 

Abychom však ŤIN mohli používat pro bojové účely a ve sparingu, je třeba získat schopnost perfektního načasování uvolnění vlny ŤIN, aby vlna nebyla uvolněna předčasně nebo naopak pozdě. Též získat schopnost naslouchání a přilepení k oponentovi atd. 

ŤIN proběhne jako pulsní vlna všemi uvolněnými klouby nahoru k místu vydání (ruce, záda…). Pokud je někde kloubní blokáda, kloub je tuhý, ŤIN buď neprojde dál nebo se výrazně oslabí, jako vlna která jde přes překážku. V tom případě vlna narazí, protože neuvolněné svaly nejen že nevydají svou čchi, ale z hlediska biomechanického stahují část těla do pevného bloku kde není možný přenos vln. 

ŤIN v žádném případě nelze vytvářet jednoduchým pokrčováním a natahováním kolen, protože se svaly okolo kolen stáhnou do pevného bloku (Li v nohách). Ani nelze dělat Peng jen pažemi, protože je to Li z ramen.  

   


             

Své zkušenosti s Taiji Quan v únoru 2011 sepsal

Tomáš Bezděk ©

Bez souhlasu autora článku je šíření tohoto interního textu TAIJI CENTRUM PLZEŇ zakázáno.

        

© TAIJI CENTRUM PLZEŇ 2011